HISTORIE KRNOVSKÉHO VARHANÁŘSTVÍ

Dr. Karel Boženek

Zmínky o prvních varhanních stavbách v blízkosti našeho zkoumaného prostoru byly především v dnešním Polsku (dřívější druhá část Dolního a Horního Slezska). Prvním postaveným nástrojem byly varhany ve Zhořelci, a to r. 1340 (dnes Görlitz, NDR, město na hranicích dřívějšího Saska a Dolního Slezska). Zmínky o varhanách 14 a15 století se tedy týkají nástrojů umístěných mimo naše území. Roku 1390/8 byly postaveny varhany v klášteře Czarnovice. V 15. století se již dovídáme o jednotlivých varhanářích. Tak z r. 1435 je záznam o varhanáři Martinusu de Opel (Opole, Polsko), který zhotovil varhany podle objednávky opata Jodokuse z Ziegenhalsu (dnešní Glucholaz, Polsko). V Dolním Slezsku, ve Vratislavi, se utvořilo ohnisko varhanářské činnosti, která měla značný význam pro východní Německo. Odtud pocházel varhanář Štefan Kastendorfer, autor varhan v Nordligen (z r. 1466), v erfurtské katedrále (z r. 1483) v Augspurku (r. 1490 stály 107 florinů) a jinde.24) Roku 1471 jsou připomínány varhany v Opolí. 25) Dále jsou uváděny varhany v témže území v klášteře Rudno (Rauden , Dolní Slezsko). 26) Na počátku 16. století se objevují varhany v Ratiboři, (Raciborz, Polsko), město, nacházející se v bezprostřední blízkosti hranic severovýchodní Moravy.
První zmínka o varhanách na Moravě je z roku 1510. Jde o stavbu varhan v Šumperku (Šumperku) 27)
Roku 1519 jsou připomínány varhany na území dnešního českého Slezska, a to v Těšíně. První zmínkou o varhanářích v oblasti dnešního Slezska je stavba varhan v Gliwici v Polsku, které postavili r. 1534. dva varhanáři z Opavy. Stejným dílem je zastoupeno město Nysa (polské město umístěné v těsném sousedství Moravy, něm. Neissen ), kde jsou varhany připomínány roku. 1542. Postavil je varhanář S.Faber. Zmínky o stavbách varhan nepředpokládají přímou existenci varhanářských dílen, ale v případech Vratislavy, Nysy, Opavy jde o skutečnou varhanářskou tradici.
Teprve v 16. století se objevují zprávy o varhanách na Moravě: i když písemné záznamy nejsou naprosto směrodatné (mohly existovat nástroje, o kterých nebyly provedeny řádné písemné záznamy), můžeme předpokládat, že slezské varhanářství bylo o něco starší nežli varhanářství moravské. Roku 1584 jsou uváděny dvoje varhany v brněnském domu. Zmínka o varhanáři jesuitovi – laikovi Václavu Vichrovském z Olomouce, který byl povolán ke stavbě varhan v Mohelnici 27a) , dává předpoklad pro existenci varhanářské dílny v Olomouci. O renovaci varhan v Odrách se dovídáme z Regest městských počtů města Odry. Opravoval je r. 1556 varhanář Matyáš Doleator z Uničova. Spolu se zmínkou, tamtéž uvedenou o varhanáři S. Scholzovi z Mohelnice (uváděn r. 1596), který roku 1600 působil ve Vratislavi v Polsku a r. 1601 se oženil s vdovou po brněnském varhanáři Matyáši Ritterovi , je možno usuzovat o přímém kontaktu uničovských (nebo mohelnických, protože obě města jsou blízko sebe) varhanářů s vratislavskými dílnami. Prolínání vzájemných vlivů, z nichž vliv staršího varhanářství Vratislavi byl pravděpodobně silnější, lze předpokládat.
Tento vztah k velkoslezskému varhanářství nebyl jednoznačný. Také s varhanáři z jiných vzdálených míst se setkáváme na Moravě koncem 16. století. Roku 1590 postavil v Olomouci v chrámu sv. Mořice varhany varhanáře z Gzikova (Zwickau, dnes v NDR, blízko severozápadních českých hranic, dříve Sasko). Štefan Koch a týž rok varhany v Jihlavě varhanář Johan Koch. Stavěli tedy na Moravě nejen varhanáři moravští, slezští nebo varhanáři působící v obou oblastech, ale také varhanáři z bývalého Saska. Varhanáři z českých oblastí zde nástroje netvořili (nepříznivá politika a hospodářská situace způsobila příliv cizích řemeslných sil do Čech, domácí řemeslníci a umělci pracovali jen na podružných zakázkách a v úzkém kruhu svého působiště).
Počátek 17. století nacházíme varhany ve slezském území v Grodkově, v Myslovicích a v Javorníku. V bezprostřední blízkosti je město Nysa s ranou varhanářskou tradicí. Stanislav – Organarius z Raciborza stavěl varhany pro luteránský kostel v Lipníku. Jeho tovaryš V.Štross – Štraus působil v Moravské Ostravě. V 16. století byli, jak dokázal B.Indra v cit. práci v Olomouci činní varhanáři M. Heintz, Z. Scholz, M. Notter a S. Heidenreich (olomoučtí měšťané). Olomouc byla jedním ze středisek varhanářské činnosti v 16. století. Zároveň u varhanáře Zachariáše Scholze byla zjištěna jeho dřívější činnost ve Vratislavi a v Brně, čímž se znovu potvrzuje sepětí moravského varhanářství s velkou historickou oblastí slezskou (viz spis B. Indry pozn.č. 23).


Osmnácté století znamenalo vyvrcholení staršího období varhanářského vývoje činností vratislavských Englerů a břežských Schefflerů (vedle řady dalších varhanářů – jednotlivců) Varhanáři procházející z velkoslezské oblasti stavěli způsobem vlastním varhanářům vratislavským. Josef Staudinger (jeho otec Sebastian pocházel z velkoslezské oblasti) stavěl např.: varhany bez pozitivu v zábradlí kůru (zadní pozitiv) podobně jako Engler, zatím co Hořčička, podobně jako Výmola, stavěli pozitivy do konce 18. století, ačkoliv v severním Německu způsob této stavby dávno zanikl (kolem 1700). Varhanáři vlivem změn územních a polit. příslušnosti přejímali prvky jižního typu stavby varhan. Varhanářství jižní a střední části Moravy se stalo silnější skupinou, která pracovala ve větších městech (Brno, Olomouc, Kroměříž, Jihlava, Hranice a další), měli objednávky větších nástrojů a tím větší vliv na celkový charakter nástrojů. Ve Slezsku byla pouze města Opava, Krnov, Frýdek, Ostrava (tehdy ještě malé město), Těšín. Proto tito varhanáři pracovali většinou na menších nástrojích pro menší chrámy. Byly reprezentovány varhanářské rody Ryšáku z Opavy, Staudingerů z Andělské Hory u Bruntálu a varhanáři jednotlivci.28)


1 / 7 následující